O škole, historie

Schola Humanitas vznikla v době, kdy téma životního prostředí nebylo v severočeském regionu jen teoretickou otázkou. Litvínovsko, Mostecko a celé Podkrušnohoří se dlouhodobě vyrovnávaly s následky průmyslu, těžby uhlí, znečištěného ovzduší a výrazně poznamenané krajiny. Na konci osmdesátých let se ekologické problémy staly také jedním ze symbolů společenských změn. Právě v tomto prostředí se zrodila myšlenka založit školu, která se nebude zabývat pouze poznáváním přírody, ale také její ochranou, obnovou a hledáním rozumného vztahu mezi člověkem, průmyslem a životním prostředím.

K osobnostem spojeným se vznikem školy patřili především Petr Pakosta, Vlastimil Doležal a Miroslav Brožík. Petr Pakosta působil jako pedagog na stavebním učilišti v Meziboří, Vlastimil Doležal stál po listopadu 1989 v čele města Litvínova a Miroslav Brožík vedl Zelený dům. Spojoval je zájem o ekologickou problematiku a přesvědčení, že region potřebuje vzdělávací instituci, která bude připravovat mladé lidi schopné podílet se na jeho budoucí proměně.

Původní koncepce byla poněkud neobvyklá. Inspirací měla být anglická lycea a zpočátku se dokonce počítalo se školou určenou pouze chlapcům, s důrazem na samostatnost, fyzickou zdatnost a praktické dovednosti. Studenti měli bydlet v internátu a učit se odpovědnosti nejen při výuce, ale také v každodenním životě. Tato představa se postupně změnila, důraz na propojení odborného vzdělávání s praxí však zůstal.

Schola Humanitas byla založena 1. září 1992 jako střední odborná škola zaměřená na ochranu a obnovu životního prostředí. Jejím zřizovatelem se stalo město Litvínov. Začínala s pouhými čtrnácti žáky a bez vlastní školní budovy. První výuka probíhala v prostorách základní školy v Meziboří. Třídní učitelkou historicky první třídy byla Šárka Půčková, která na škole působí dodnes.

S počátky školy je neodmyslitelně spojen také Milan Šťovíček, který do nové instituce přišel z funkce ředitele mezibořské základní školy. Se Scholou Humanitas je spojen od roku 1992 a s přestávkami, během nichž se věnoval politice a veřejným funkcím, ji vedl až do října 2026. Během prvních let se škola otevřela také dívkám a postupně získávala podobu smíšené odborné školy. První dvě studentky nastoupily již ve druhém roce její existence.

Samotný název školy vychází z latiny. Schola znamená škola a humanitas lze přeložit jako lidství, lidskost či humanita. Spojení obou slov připomíná, že vzdělávání nemá spočívat pouze v předávání odborných znalostí, ale také v rozvíjení osobnosti, samostatného myšlení a odpovědného přístupu k okolnímu světu.

Historie současného areálu Scholy Humanitas sahá hluboko do 19. století. Hlavní školní budovu nechal v roce 1863 postavit podnikatel Gustav Hermann Reimann jako soukenickou továrnu. Od roku 1879 zde působila firma Keller & Co., která se zaměřovala na zpracování plsti, výrobu plstěných polotovarů a později také klobouků. Průmyslový provoz se postupně rozšiřoval, zaměstnával stovky lidí a jeho výrobky nacházely odbyt také v zahraničí.

Na konci 19. století si rodina Kellerů nechala naproti továrně vybudovat reprezentativní vilu s parkem. Také ta se později stala součástí školního areálu. Po druhé světové válce byla továrna znárodněna. Průmyslové využití časem ustoupilo jiným potřebám a objekt byl následně upraven na zaměstnaneckou svobodárnu.

Další zásadní proměna přišla na začátku devadesátých let. V roce 1994 se do bývalého průmyslového areálu přestěhovala Schola Humanitas. Původní tovární budova byla upravena pro vzdělávání, vznikly učebny, odborná pracoviště, laboratoře i potřebné ubytovací a stravovací zázemí. Nepřehlédnutelným symbolem této proměny se stala její výrazně barevná fasáda, která byla v době vzniku nezvyklá a vyvolávala rozdílné reakce. Postupně se však stala jedním z charakteristických znaků budovy i samotné školy.

V následujících desetiletích se školní areál dále rozvíjel. Přibývaly odborné a počítačové učebny, přírodovědné laboratoře, sportovní zázemí i prostory pro kulturní a společenské aktivity. V roce 2008 vzniklo školní arboretum a v roce 2014 geopark, které se využívají při poznávání živé i neživé přírody. V roce 2019 se rozšířilo přírodovědné zázemí o další chemickou laboratoř a novou přírodovědnou učebnu.

V roce 2025 proběhla rekonstrukce přibližně poloviny školních učeben, která představovala další významnou etapu obnovy vzdělávacího prostředí. Dnešní areál nabízí vedle běžných učeben také odborná pracoviště, domov mládeže, školní jídelnu, aulu a další prostory sloužící žákům i veřejnosti.

Proměna budovy má přitom zvláštní symboliku: v místě, které kdysi sloužilo průmyslu, se dnes vzdělávají mladí lidé, kteří se učí rozumět jeho vlivům na krajinu a životní prostředí.

Od počátku měla Schola Humanitas jasnou představu o podobě vzdělávání. Nechtěla být školou, ve které se žáci seznamují s ekologickými problémy pouze prostřednictvím učebnic. Důležitou součástí studia se proto staly odborné exkurze, laboratorní práce, terénní výuka, souvislé praxe a odborné projekty. Žáci poznávali národní parky, chráněné krajinné oblasti a přírodní rezervace, ale také povrchové doly, elektrárny, chemické závody, čistírny odpadních vod a další průmyslové provozy.

Smyslem bylo chápat životní prostředí v širších souvislostech a nepostavit automaticky ochranu přírody proti průmyslu. Škola se snažila vést žáky k porozumění vzájemným vztahům mezi přírodou, hospodářstvím a společností a k hledání řešení založených na odborných znalostech a skutečných zkušenostech z praxe. Tento přístup postupně vedl ke spolupráci s průmyslovými podniky, odbornými institucemi, orgány ochrany přírody a vysokými školami.

Již v prvních letech získala škola pozornost odborné veřejnosti. V roce 1996 obdržela Schola Humanitas Cenu ministra životního prostředí, která představovala významné uznání jejího přístupu k ekologickému vzdělávání.

Jednou z dlouhodobých tradic školy jsou odborné maturitní práce. Žáci při jejich zpracování samostatně řeší vybraná témata z oblasti ekologie, přírodních věd a ochrany životního prostředí. Získávají zkušenosti s terénním pozorováním, laboratorními postupy, vyhodnocováním výsledků a prezentací vlastní práce. Mnohé studentské projekty přitom přesahují běžnou školní výuku a stávají se základem pro další odborné studium nebo účast v soutěžích.

Významnou součástí historie se stala také spolupráce s vysokými školami. Na začátku nového tisíciletí se začalo v Litvínově rozvíjet navazující vysokoškolské vzdělávání. K jeho rozvoji přispělo Centrum bakalářských studií, v jehož činnosti měla důležité místo spolupráce s Českou zemědělskou univerzitou v Praze. Vzdělávací nabídka tak oslovovala také zájemce, kteří chtěli pokračovat ve studiu při zaměstnání.

Další významnou možnost vysokoškolského vzdělávání v regionu představuje Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. Její regionální výuka začala v roce 2004 v Mostě a od roku 2015 působí Univerzitní centrum Litvínov v chemickém areálu v Záluží. Je spojeno se spoluprací VŠCHT Praha, Fakulty strojní ČVUT a společnosti ORLEN Unipetrol a propojuje vysokoškolské vzdělávání s výzkumem a průmyslovou praxí. Pro absolventy přírodovědně a technicky zaměřených škol představuje další možnost odborného rozvoje přímo v regionu.

Jedním z charakteristických rysů Scholy Humanitas se stala mezinárodní spolupráce. Zahraniční výjezdy nebyly vnímány pouze jako možnost cestování, ale především jako příležitost poznávat jiné vzdělávací systémy, zdokonalovat se v cizích jazycích a získávat zkušenosti mimo známé prostředí. Pro mnoho studentů znamenaly také první delší pobyt v zahraničí a příležitost naučit se větší samostatnosti.

Mimořádný význam má dlouholeté partnerství se školou v norském Kongsbergu. První výměnné pobyty se uskutečnily již v devadesátých letech a spolupráce pokračuje také v současnosti. Norsko se tak stalo jednou ze zemí, s nimiž je historie Scholy Humanitas nejvýrazněji spojena. Nejde přitom pouze o jednorázové zájezdy, ale o dlouhodobé vztahy mezi školami, pedagogy a jednotlivými generacemi studentů.

Důležitou osobností rozvoje této spolupráce byl Mgr. Vladimír Pacina, který na Schole Humanitas působil v letech 1992–2022. Významně se podílel na organizaci norských výjezdů a výměnných pobytů, díky nimž mohli žáci poznávat skandinávskou přírodu, společnost, kulturu i způsob vzdělávání. Norské cesty se pro mnoho absolventů staly jednou z nejvýraznějších vzpomínek na středoškolská léta.

Význam těchto pobytů však nespočíval pouze v poznávání jiné země. Studenti se setkávali se svými vrstevníky, překonávali jazykové bariéry, porovnávali každodenní život i školní prostředí a učili se komunikovat v neznámých situacích. Mezinárodní partnerství zároveň umožňovalo představovat zahraničním hostům českou kulturu, přírodu a proměny průmyslového regionu severních Čech.

Vedle Norska škola postupně rozvíjela spolupráci také v Dánsku, Belgii, Francii, Spojených státech amerických a dalších zemích. Studenti se účastnili výměnných pobytů, odborných exkurzí i zahraničních stáží. Někteří získali možnost studovat nebo pracovat v zahraničí po dobu několika týdnů či měsíců. Tyto zkušenosti jim pomáhaly nejen s rozvojem jazykových schopností, ale také s rozhodováním o dalším studiu a profesním směřování.

Mezinárodní spolupráce zůstává důležitou součástí života Scholy Humanitas i v roce 2026. Navazuje na vztahy budované předchozími generacemi pedagogů a žáků a připomíná, že poznávání světa nemusí končit za dveřmi školní učebny.

Schola Humanitas si od počátku budovala postavení instituce, jejíž činnost nekončí poslední vyučovací hodinou. Významnou součástí školního života se stala reprezentativní aula, v níž se od roku 1995 rozvíjí tradice výstav a vernisáží. Postupně ji doplnily koncerty, přednášky, diskuse a nejrůznější společenská setkání. Někteří vystavující umělci zanechali škole jedno ze svých děl, a v jejích prostorách tak během desetiletí vznikla pozoruhodná výtvarná sbírka.

Školní aulou prošla také řada významných osobností vědeckého, kulturního a veřejného života. Setkání s vědci, umělci, politiky, diplomaty a dalšími hosty umožňovala studentům poznávat různé profese, zkušenosti i názory. Některým z nejzajímavějších návštěv je věnována samostatná kapitola této stránky.

Další významnou oblastí se stalo environmentální vzdělávání. V roce 1997 vzniklo Centrum ekologické výchovy VIANA, které začalo připravovat programy pro mateřské, základní a střední školy i širší veřejnost. Prostřednictvím praktických činností, pokusů, pozorování a terénních aktivit přibližuje dětem a mladým lidem přírodní zákonitosti i otázky ochrany životního prostředí.

S dlouhodobým rozvojem VIANY je výrazně spojen Ing. Michal Tarant, který na Schole Humanitas působí od roku 2003 a centrum vede již více než dvě desetiletí. VIANA se pod jeho vedením stala důležitou součástí environmentálního vzdělávání nejen pro samotnou školu, ale také pro další vzdělávací instituce a veřejnost.

V září 2023 se nabídka školy rozšířila také o Středisko volného času Smajlík, které vede Michal Tarant. Smajlík nabízí pravidelné zájmové kroužky, kurzy, jednorázové akce, soutěže, příměstské i pobytové tábory a další volnočasové aktivity pro děti, mládež a dospělé. Jeho činnost zahrnuje sportovní, výtvarné, technické, přírodovědné a další oblasti.

Schola Humanitas tak postupně rozšířila své působení daleko za hranice běžné středoškolské výuky. Dnes propojuje odborné vzdělávání, ekologickou výchovu, kulturní život a smysluplné využívání volného času.

Skutečný význam školy se nepozná pouze podle vybavení učeben, dosažených ocenění nebo počtu uskutečněných projektů. Důležitým měřítkem jsou také životní a profesní cesty jejích absolventů. Za více než tři desetiletí prošly Scholou Humanitas stovky mladých lidí, z nichž mnozí pokračovali ve vysokoškolském studiu nebo se uplatnili v přírodovědných, technických a ekologických oborech. Jiní se vydali do veřejné správy, vědy, podnikání, kultury či zcela odlišných profesí.

Schola Humanitas měla od svých počátků nadregionální charakter. Její žáci nepocházeli pouze z Litvínova a blízkého okolí, ale z různých částí České republiky. Studovali zde mladí lidé například z Prahy, jižních Čech, Moravy i dalších regionů. Pro některé znamenalo rozhodnutí studovat na Schole Humanitas také odchod z domova a život na domově mládeže. Právě zde vznikala přátelství mezi lidmi, kteří by se jinak možná nikdy nesetkali.

Vzpomínky absolventů se však netýkají pouze výuky. Často se vracejí k odborným exkurzím, zahraničním pobytům, sportovním kurzům, životu na domově mládeže a přátelstvím, která vydržela dlouho po maturitě. Pro mnohé z nich představovalo studium na Schole Humanitas důležitou životní zkušenost, která jim pomohla získat větší samostatnost, poznat nové prostředí a najít vlastní profesní směřování.

Významná je také důvěra, kterou škole projevují některé rodiny napříč generacemi. Na Schole Humanitas postupně studovali sourozenci z mnoha rodin a někteří absolventi sem po letech poslali také vlastní děti. Opakovaná volba stejné školy je cennou připomínkou vztahů, které mohou přetrvávat dlouho po ukončení studia.

Naše absolventy máme rádi a jsme rádi, když se k nám vracejí. Proto již dlouhá léta pořádáme každoroční sraz absolventů, vždy poslední pátek v listopadu. V aule školy se setkávají bývalí spolužáci nejrůznějších ročníků i jejich učitelé. Vzpomínají na společná léta, vyprávějí si o svých životech a často se po dlouhé době znovu setkávají s lidmi, s nimiž prožili významnou část svého mládí.

Tradici těchto setkání připomíná také rozsáhlý školní fotografický archiv. Dochované galerie zachycují návraty absolventů do školy v průběhu více než dvaceti let.

Historie Scholy Humanitas je především příběhem lidí, kteří školu zakládali, rozvíjeli a po mnoho let se podíleli na jejím každodenním životě. Od jejího vzniku v roce 1992 se v pedagogickém sboru vystřídaly desítky učitelů. Někteří zde strávili jen krátkou dobu, jiní se školou spojili podstatnou část svého profesního života. Pozoruhodné je, že většina nejdéle působících pedagogů je se školou spojena i v roce 2026.

Následující přehled připomíná pedagogy, jejichž působení na Schole Humanitas dosáhlo alespoň 17 let. Současní i bývalí zaměstnanci jsou uvedeni společně podle přibližné délky působení. U každého je doplněna jeho funkce nebo hlavní oblast pedagogické práce.

Přehled odpovídá stavu k říjnu 2026. Délka působení je orientační, vypočtená podle kalendářních let. U některých pedagožek zahrnuje uvedené období také mateřskou a rodičovskou dovolenou. U Milana Šťovíčka zahrnuje přehled také období jeho působení ve veřejných funkcích, nikoliv pouze roky výkonu ředitelské funkce.

Milanu Šťovíčkovi, který je se školou spojen od jejího založení, jsme se již věnovali v úvodní kapitole. Školu vedl v letech 1992–2003, 2009–2010 a 2018–2026. Významnou roli v jejím řízení sehrál také Ladislav Turbák, ředitel v letech 2003–2009 a 2010–2018. V říjnu 2026 převzal vedení školy Milan Šmídl, který zde působí od roku 2009.

Mezi pedagogy první generace patří Šárka Půčková, třídní učitelka historicky první třídy, a Pavel Chrenka, který společně s Ladislavem Turbákem nastoupil již v roce 1994. Dlouholetou součástí pedagogického sboru byl také Vladimír Pacina, výrazně spojený se zahraniční spoluprací, zejména s cestami do Norska. Významnou roli ve výuce i kulturním životě školy sehrála rovněž Hana Gabrielová.

K výrazným osobnostem odborného vzdělávání patří Petr Adamec a Jaromír Brožík, kteří po mnoho let společně působili v jednom kabinetu. Jaromír Brožík vyučoval v letech 1995–2017 a patřil k oblíbeným pedagogům ekologických a dalších odborných předmětů. Petr Adamec působí na škole od roku 1996 a ve výuce odborných předmětů pokračuje dodnes.

Oba pedagogové se dlouhodobě věnovali odborné výuce, přípravě a průběhu maturitních zkoušek i vedení odborných maturitních prací. Jejich pedagogickým působením prošla naprostá většina absolventů školy. Podporovali také samostatnou činnost žáků a jejich zapojování do praktických a výzkumných projektů.

Na tuto generaci navázali další pedagogové odborných předmětů, především Michal Tarant a Eva Adamcová, kteří na škole působí od roku 2003, a Kateřina Vatrová, která nastoupila v roce 2006. Vedle výuky se také oni podílejí na odborné přípravě studentů, maturitních zkouškách a vedení odborných maturitních prací. Právě tato práce představuje jednu z významných dlouhodobých tradic Scholy Humanitas.

Další generaci dlouholetých pedagogů představují Pavel Janíček a Milan Šmídl. Pavel Janíček působí na škole od roku 2007, vyučuje fyziku a informatiku a působil také jako správce školní počítačové sítě. Po celou dobu svého působení se věnuje propagaci školy, tvorbě a správě webových stránek, fotografické a audiovizuální dokumentaci školního života i prezentaci školy na sociálních sítích.

Milan Šmídl, který nastoupil v roce 2009, se věnuje především přírodovědnému vzdělávání, odborným projektům, podpoře nadaných žáků a studentským soutěžím. Jeho jmenování ředitelem v říjnu 2026 představuje začátek další etapy vývoje školy.

Tento přehled není hodnocením významu jednotlivých pedagogů. Připomíná především kontinuitu školního pedagogického sboru a skutečnost, že na rozvoji Scholy Humanitas se podílelo několik generací učitelů. Stejně důležitou součástí její historie jsou také zaměstnanci domova mládeže, školní jídelny, administrativy a provozu.